| Lidé chovali lvy již ve starověku. Tato velká šelma si snadno zvyká jinému podnebí, životu v zajetí a brzy se naučí i různé kousky. Některé zoologické zahrady vypěstovaly stovky malých lvíčat, protože se lev dobře rozmnožuje i v zajetí. První místo ve světě zaujímá zoologická zahrada v Lipsku. U před druhou světovou válkou odchovali svého tisícího lva. Tato zahrada prodala své lvy dokonce i do jižní Afriky. Dnes se lvi pro zajetí neloví, protože je levnější a snazší vypěstovat lvíčata zajatých lvů. V přírodě toto krásné zvíře odstřelují “lovci ze sportu”. Lvi mají štěstí, protože v Africe zřídili několik rozsáhlých rezervací, kde má tato kočkovitá šelma naprostý klid, takže se o její osud nemusí nikdo bát. |
Lev pustinný
|
| Nejznámějším zástupcem velkých koček je lev pustinný. Znali ho již Egypťané, Řekové a Římané. Opředli ho mnoha skazkami a bajkami, z nichž mnohé se udrželi v knihách až dodnes. Tak zvaný král zvířat nežije v poušti, jak se často zcela chybně uvádí. Jako každý masožravec potřebuje nutně vodu a bez ní by zahynul. lev je naopak zvířetem které žije ve stepích a savanách hustě porostlých křovinami. Jeho písková barva srsti dokonale splývá se sluncem zažloutlou trávou. Lev loví hlavně zebry a antilopy. Tím vlastně chrání přírodu, aby se v ní tato zvěř příliš nerozmnožovala. V krajinách, kde lvi vyhubili, rozmnožili se tito kopytníci tak silně, že pustošili lidem pole, nebo hromadně hynuli nakažlivými chorobami, které přenášeli i na domácí skot. Dnes už lidé v Africe vědí, jak je lev vlastně pro přírodu užitečný, a proto ve většině afrických krajů je odstřel lvů přísně zakázán. Lev se však neživí jen zebrami a antilopami. Výjimečně sní i ptáky, myši, hady, ještěrky, a dokonce i kobylky. Lev tedy není tolik vybíravý a mnohdy nepohrdne ani zdechlinou.Podle zkušeností ze zoologických zahrad postačí lvu k nasycení asi osm kilogramů masa. Ovšem v přírodě toho spořádá mnohem více. Ale to pak další dny odpočívá a tráví. V době rozmnožování bojují často lvi mezi sebou o samice. Samice rodí po sto dvou až po sto pěti dnech ve skalních dutinách dvě až šest mláďat. Ta jsou po narození jen asi třicet centimetrů dlouhá. V prvních dvou týdnech jsou slepá a samice se o ně musí velmi pečlivě starat. Neustále je něžně olizuje a po celý první měsíc se od nich nevzdaluje. Lev je dobrý otec a lvici v té době zásobuje masem, aby se nemusela vzdalovat. Lvíčata mají totiž mnoho nepřátel. Nejnebezpečnějíje hyena, která slídí po opuštěných lvíčatech a s velkou oblibou je požírá. Lvíčata jsou jako všechna koťata velmi hravá a jsou nápadně tmavě skvrnitá. U některých lvů se tato skvrnitost zachovává až do dospělosti. V přírodě dospívá lev ve čtyřech letech. Dožívá se dvaceti výjimečně třiceti let. Lev žije v Africe jižně od Sahary a v přední Indii. Lvi v Indii jsou téměř vyhubeni. V rezervaci Kathiawar (SZ od Bombaje) jich nežije ani tři sta, ale jenom dvěstědevadesát. Původní rozšíření lva bylo mnohem rozsáhlejší. V jihovýchodní Evropě žil ve starověku, ale brzy ho vyhubili. V Malé Asii, severní a jižní Africe na tom byli lvi stejně jako lvi v jihovýchodní Evropě. Nejen velikostí, ale i tvarem hřívy se od sebe lvi liší. Lvi v zajetí obvykle mívají mohutnější hřívu než lvi žijící v přírodě. Z různých rvaček a prodíráním trnitými křovinami lvům v přírodě hříva zřídne. |
Lev berberský
|
| Stejný osud jako lva kapského postihl i lva berberského. Obýval severní Afriku. Poslední zprávy o lvech v Alžírsku a Tunisu pochází z období ke konci minulého století, konkrétně z let 1891 až 1893. Berberští lvi se udrželi o něco déle v Maroku, kde je o posledním zastřeleném lvu zpráva z první poloviny dvacátých let našeho století. Po několika letech ovšem vyšlo najevo, že tento lev byl vyhuben jenom v přírodě, protože byli po desetiletí chováni, údajně poslední potomci lva berberského, v menažérii marockého krále. V této době chová několik lvů z tohotochovu i Východočeská zoologická zahrada ve Dvoře Králové n. Labem. Když uhynula jedna lvice královédvorecké zoologické zahrady, což umožnilo RNDr. Vratislavu Mazákovi, aby prozkoumal její lebku a ověřil zda opravdu jde o lva berberského. Skutečně to byla lebka lva berberského. Základní zbarvení lva berberského je poměrně tmavá a dalo by se popsat jako hnědavě šedožlutá. U samců je hříva mohutně vytvořena, zasahuje až za lopatky, ale nepokrývá většinou ramenní část přední končetiny. U mnoha samců pokrývala hříva celé břicho, zatímco u některých začínala až za hrudí a v podobě dvou dlouhých pruhů táhla do slabin. Hříva nemá barvu černou, jak se často mylně uvádí, nýbrž špinavě tmavě žlutošedou až temně šedohnědou. Hříva je potom prosázena hnědočernými chlupy. Chomáče chlupů na loktech jsou většinou velké a tmavě šedohnědě až černohnědě zbarvené. Hříva v okolí tváří bývá plavě žlutošedá, a dále dozadu postupně tmavne. U jiných lvů, kromě lva kapského, není srst tolik hustá a dlouhá. |
Lev kapský
|
| Lev kapský byl největší lev. Žil v jižní Africe, vyhuben byl už velice dávno. V Kapsku byl střelen poslední kus roku 1858 a v Natalu roku 1865. Že hlava byla poměrně široká, těžká, robustní a poněkud buldočího tvaru, naznačují určité znaky na lebce a staré popisy kapských lvů. Samcova hříva také kapského lva proslavila, protože byla velice mohutná, sahající až daleko za lopatky a pokrývala i horní partie ramenní části předních končetin. Nápadná byla břišní hříva, zejména vytvořená ze zadní části břicha. Na loktech byly vždy mohutné chomáče dlouhých chlupů; to samé i štětka dlouhých chlupů na konci ocasu. Na tvářích je srst zbarvená žlutavě nebo šedoplavě, na krku, hrdle, hrudi a lopatkách byla vždy však velmi tmavá, téměř černá.
|
